Dlouho jsem na blog nic nepsal, buď nebyl čas, nebo nebyl nápad a když už se to sešlo, nebylo to už aktuální 🙂 Jednu dobu dokonce blog ani neexistoval – starý hosting jsem neprodlužoval a na nový jsem neměl čas se přesunout.
Nastal čas to tady po delší době trochu oživit – a jelikož jsem se po prodlouženém víkendu vrátil z výletu na kole, tak se nabízí malá sumarizace letošní cyklosezóny. Endomondo tvrdí, že už jsem letos našlapal nějakých 1900 km, takže před dotažením druhého letošního tisíce je to ideální čas na krátké bilancování :).
Letos to docela vychází a oproti předchozím letům jsem (jsme se s přítelkyní) podívali i dále od Ostravy, než v předchozích letech – mám za sebou 2 prodloužené víkendy na kole – jeden s batohy (komplet se stany, spacáky – nedělejte to 😀 ) a podruhé již poučeni – se držáky na cyklobrašny – je to o 100% lepší 🙂 )
Na mapě už to vypadá, jako že jsme něco málo přejeli:
Mapa: Prvních letošních 1900 km na kole
Detail projížděk kolem Ostravy
Poslední nápad na projížďku přes víkend padl na prodloužený víkend na počátku července (Dík pane Hus 🙂 ) – Trasa byla jednoduchá – Prostějov – Valašské Meziříčí – Ostrava. Prodloužený víkend se hodil, protože ve ValMezu jsme si mohli dát den pauzu, zajít se okoupat na Bystřičku a jiné drobné radosti :). Počasí bylo vyloženě na kolo – celý víkend ani mráček, teploty kolem 30 stupňů, takže na kolech nebylo moc bláznů a když už se jelo, větřík osvěžoval 🙂
Mapa reálně odjeté trasy – necelých 200 km:
1. den – Sobota
Trasa prvního dne byla fajn, z Prostějova k řece Bečvě a pak po rovině proti proudu. Po cca 45 km zastávka na oběd a lehkou koupačku na Jadranu – Mimochodem, jestli pojedete někdy kolem, mají zde skvělé makrely z udírny a skvělý plechovkový Litovel – Černý Citron – jak alko, tak nealko… Po přestávce jsme vyrazili na cestu kolem řeky Bečvy dále směr Hranice – rovinka, vše jelo jako po másle až k Teplicím nad Bečvou – Cyklostezka se „lehce přehoupne přes kopec“, příjemné zpestření, ale přítelkyně cestou do toho krpálu nadávala jako špaček 🙂 Nahoru po asfaltu, dolů po lesní kamenité cestě – v opačném směru bych to jet nechtěl, prudká cesta po kamenech by byla hodně náročná. Pak už dále po rovince kolem řeky a vlakové trati až do ValMezu. Těsně před cílem cesty přítelkyni dohnala únava, takže jí to moc nejelo, ale zvládla to.
2. den – Neděle
V pondělí byl čas vyrazit z ValMezu domů – trasa přes Beskydy vypadala pěkně – až na Horní Bečvu kolem řeky, pak přes kopec k Ostravici a po proudu dolů… Jenže, aby to nebylo tak lehké, předpoklad, že cyklotrasa na Mariňák (téměř bezvýznamný hotýlek mezi Horní Bečvou a Čeladnou) vede po asfaltu se zhruba 2 km před vrcholem ukázal být jako mylný – všiml jsem si toho při kontrole mapy, stále na asfaltu, ale zcela mimo cyklotrasu. Naštěstí bylo možno se lehce po vrstevnici vrátit lesní cestou na značku, ale dále už bylo třeba pokračovat po turistické značce do kopce (místy i v blátě z potůčku). Na kole se jet nedalo, bylo třeba tlačit – v tom horku (kolem 30 stupňů) to byl opravdu zážitek a počet nadávek, co jsem zaslechl od přítelkyně – no hodně :). Na vrch jsme se nějak dotlačili, cestou na Čeladnou to bylo z kopce a navíc jsme cestou narazili na tábor známého – děti měly v rámci celotáborové hry postavenou hvězdnou bránu (funkční 🙂 ). Na Čeladné jsme nabrali vodu a hurá přes menší kopeček po Smrkem do Ostravice – zase pár nadávek ze strany ženského osazenstva, v Ostravici oběd v Beskydském pivovárku (první polovina obědu potichu, z naštvání, že ji tahám po kopcích). Potom už hurá do Ostravy podél vody… V Paskově jsme se potkali se známými, pauza na pivo a lehce po šesté večerní dorazit domů – unavení, opálení, ale spokojení 🙂
Pár fotek:
Celková sumarizace letošních cykloaktivit
Je znát, že na kole nesedím letos poprvé, se sedátkem jsme sžití a nohy neodporují ani po delším záběru… uvidíme jak to letos půjde, ale aspoň jednou tolik bych ještě dát chtěl – a když už bude těch 3800, tak to zaokrouhlit na celé tisíce :).