K pochopení souvislotí je třeba se prokousat i nudnýmy odstavci popisujícími můj nádherný program na pátek… koho o nebaví, skočte o 2 odstavce níže. Kdo je psychycky stabilní a odolný, může se zkusit k pointě dočíst postupně.

Znáte to – příjemný pátek (16.3., text jsem našel čas dopsat až teď…), v práci od 7mi do 7mi (teda končil jsem v 18:20, ale příchod byl před  sedmou ranní), potom se jde na takřka rodinnou oslavu – přítelkyně bratra od přítelkyně slaví narozeniny 🙂 Velmi příjemný večer s vínem a intelignetními lidmi, kdy jsme se od adekvátnosti legálních prstředků k vymožení svých pohledávek dostali i ktématu bulvarizace zpravodajství, obzváště telvizního… Chudák Natálka musela škytat 🙂 Těsně před odchodem na poslední večerní bus domů, jsme probírali i to, jak se média snaží vyvolat pocit, že je nebezpečné poslat své dítě samotné ven a že je to vše nasměrováno řádným směrem-mlč a nic se ti nestane. Já tvrdil, že je to způsobeno bulvárností zpravodajství. 

S přítelkyní a známým jsme se s mírným předstihem vydali na poslední večerní bus na trase prajská->civilizace 🙂 tedy do Ostravského Přívoza. Chybou lávky a neznalostí místních zastávek jsme ovšem čekali na jiné zastávce, než kde autobus stál… Ani nám nezamával 🙂 Trvalo nám asi dalších 5 minut, než nám došlo, že to co jelo kolem byl náš bus. Takže hurá lovit taxi. Stačilo jedno mávnutí a zastavil nám prajzký, ve své době určitě luxusní, Mercedes, který smrděl zhruba jako výtah v domově důchodců. Známý zvolil jako cíl Stodolní, s tím, že my stejně jdeme domů… časově to vyšlo tak skvěle, že nic jiného, než jít domů pěšky nám nezbývalo (přece nebudu půl hodiny čekat na trolej, když v tu dobu už můžu být doma).

Tak si to pajdáme domů, přítelkyně hudruje, že je vše na nic a kdo ví co ještě. Já jsem rád, za fajn procházku, aspoň dojdu domů unavený a bude se mi dobře spát. Co čert nechtěl, všiml jsem si jednoho menšinového spoluobčana, který byl před námi asi 200m a šel pomalu podél zaparkovaných aut, z dálky vypadal, jako ožralec, který se jen tak potácí domů. Najdnou se zastavil u jednoho vozu a za chvíli v něm zmizel. Napadlo mě, že to snad bude nějaký magor, který si po pár pivech sedne za volant a jede domů, ale jelikož se auto nerozjelo, než jsme došli na jeho úroveň, tak jsem se šel podívat, co tam onen expert dělá. Světe div se, měl otevřené zadní dveře a mezi sedadly byl natažený do předu, kde demontoval rádio. Když jsem zaklepal na okýnko u řidiče, vypadal, jako by dostal zásah 230V: vyskočil nahoru s výrazem vylekaného dítěte (pohled k nezaplacení), během vteřiny byl z auta venku a začal startovat, o co mi jako jde… No, nebyl jsem mu schopen odpovědět, protože nad tím o co mi jde jsem nějak neuvažoval, zpětně bych mu asi řekl, že o to, aby nekradl, nebo tak něco, ale v tu chvíli mě prostě nic nenapadlo. Nicméně on na odpověď taky nečekal a začal utíkat. Nahánět se mi ho nechtělo, tak jsem po něm akorát zavřel (a „čudlíkem zamkl“) dveře od auta a šel domů.

Přítelkyně, která se nezastavila, měla mezitím menší náskok, tak jsem ji došel a na je její otázku, co dělám jsem ji popsal co se stalo.. To byla chyba 🙂 Takovou reakci jsem totiž nečekal – Byl jsem označen za nezodpovědného debila, že se mi mohlo něco stát a kdo ví co ještě. Mou námitku, že se mi nic nestalo a že bych to udělal klidně znova brala jako přitěžující přiznání… Zbytek cesty domů jsem měl nad čím přemýšlet. To jsou lidi fakt tak připosraní, aby se jim nic nestalo, že když jsou svědky něčeho nezákoného, nebo vidí někoho kdo potřebuje pomoc, tak jen sklopí zrak a jdou dále, protože přece nebudou riskovat, že se jim něco stane? Je to tím, že když si člověk pustí zprávy, tak vidí akorát to, že někdo někoho přepadl, okradl, nebo třicet lidí koukalo na dusícího se dědka a nikdo mi nepomohl? Asi, bohužel, ano… 🙁